NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Lepšie neskoro ako nikdy. Kľúč k tomuto CD som dlho nevedel nájsť, zvlášť keď počiatočné nadšenie z ukážok utlmil posluch finálnej nahrávky. Nerád by som sa však alibisticky „vykecával“ ako hlúpy Jano, ktorému ktosi predhodil nestráviteľné žrádlo ulovené v úplne iných žánrových revíroch. Veď som predsa počúvaval VÄRTTINU i ZUBY NEHTY či „akusticko-hardcorových“ DEEP SWEDEN, mal som rád SPIRITUÁL KVINTET, Karla Maya mám prečítaného a – priznávam – na kapely zo Silver Rocket mám ťažko skrývanú slabosť.
Vyššie spomínané vodítka nebolo ťažké nájsť: tvorba českoamerického (v zostave je aj Hilary Binder zo SABOT) ženského „a capella“ kvarteta (či kvinteta) sa formálne nepopisuje ťažko. Kovbojská štylizácia, ozveny amerických tradicionálov, hravosť pretavená do zvukov starajúcich sa o to, čo majú v popise práce bežné nástroje a typická do it yourself úprimnosť zabalená v tradične skvelej produkcii Ondřeja Ježka. Stále však nedokážem všetko uvedené syntetizovať do jednoznačného verdiktu: okúzlenie z v našich končinách len zriedka počutého, zo smiešno-smutno-znekľudňujúcich, nevtieravo ženských textov totiž miestami strieda sklamanie z akejsi nedotiahnutosti skladieb, z potenciálu, ktorý sem-tam ostáva nedopovedaný, zo skicovitosti pesničiek (áno, ono sú to všetko „len“ pesničky).
Pritom na prvom poltucte z nich sa len ťažko hľadajú chyby – no práve táto dvojsečná zbraň sa obracia proti druhým dvom tretinám disku. Z môjho pohľadu ťažiskový verš z nádhernej „Hluboko“ (spomínaný snáď v každej recenzii na „Vox“) sa svojou spevnou ľahkosťou, skombinovanou s na prvý pohľad vulgárnym, no pritom tak nežným podaním zaryje ozaj – v súlade s názvom skladby – hlboko pod kožu. Podobne silné momenty však, ako čas ostávajúci do konca albumu ubúda, naneštastie rednú.
KAČKALU som videl na tohtoročnej edícii večierku na Točníku – dámy pôsobili vlastne presne tak, ako na doske. Žiaden plán z ich hudby netiahol – v pozitívnom ani negatívnom slova zmysle. Akoby sa speváčky (či performerky) chceli svojimi hlasmi hlavne baviť – a tie silné slová, ktoré z ich úst tak ležérne plynú, prichádzali len tak, mimochodom. Lenže práve to dodáva KAČKALE onú až hmatateľnú autenticitu, ktorá dáva zabudnúť na zmienené výhrady...
Faktom je, že „Vox“ núti poslucháča vytvoriť si názor a provokuje ďalšie a ďalšie vypočutia. A tá necelá polhodinka ubehne vždy rovnako rýchlo. Snaha o jasné hodnotenie je hľadaním Svätého Grálu pretaveným do večného súboja objektivity a subjektivity. Nech si každý zváži „Vox“ na vlastných váhach: istý som si len jedným – stojí to za vypočutie.
„Vox“ núti poslucháča vytvoriť si názor a provokuje ďalšie a ďalšie vypočutia. Napriek zopár nedostatkom ide o silnú a úprimnú dosku, ku ktorej sa rád vraciam aj po čase.
7 / 10
Backdoor Bobbi (Hilary Binder)
- spev
Black Belt Betty (Lexa Walsh)
- spev
Luscious Lucille (Eva Kubešová)
- spev
Pretty Pink Pussy (Kateřina Kubešová)
- spev
Saddlesore Sadie (Petra Podlahová)
- spev
1. Have You Seen
2. Mrcha pochybnost
3. Hate You Back
4. Eternity
5. Inovace
6. Hluboko
7. The Siren Song
8. Vroom Vroom
9. You Remind Me
10. Part Of The Fun
11. Raindrops
12. Bare
13. Souboje
14. Sladká pomsta
15. Brzo ráno
16. Dare To
Vox (2006)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Silver Rocket
Stopáž: 29:37
Produkce: Ondřej Ježek
Studio: jáMOR
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.